Malá úvaha o velké nezodpovědnosti

K napsání této úvahy mne dovedla slečna, kterou je možné najít pod ID čubka na blogu otrokar.cz, a která prezentuje své názory tamtéž. Dost důrazně nabádá nováčky k tomu, aby si dělali BDSM po svém, nedbali rad starších a zkušenějších, a nenechali si do ničeho kecat.

Vysmívá se workshopům, vysmívá se diskuzím, a tvrdí, že je lepší si dělat vše bez cizích rad i za cenu toho, že se občas může stát nějaká nehoda. Možná má ona dívčina jen obrovské štěstí, že se jí žádná nehoda nikdy nestala, anebo je naopak její masochismus tak velký, že uskřípnutý nerv jako následek špatně provedené bondage, zánět močové trubice po neodborně zavedené cévce, anebo problém s ledvinami, které dostaly přímý zásah rákoskou, která se netrefila na zadek, jí přináší neskutečně mohutné orgastické zážitky.

V každém případě se s jejím názorem nedokážu ztotožnit. Ano, dělat si BDSM po svém, nenechat se zmanipulovat, že tohle je správné a tohle už ne, že subík nebo dominant něco musí, pod to se podepíšu. Ale co se týká praktik jako takových, stojím si za tím, že bezpečnost je na prvním místě.

Každá jedna praktika, na kterou si vzpomenu, má svůj okruh příznivců. Každá někomu přináší úžasné pocity a šimrá ho příjemně v podbřišku. Ale každá má také svou stinnou stránku a tou je riziko újmy fyzické a potažmo i psychické.

Takže na rozdíl od oné slečny na Vás, milí nováčci, apeluji přesně opačným způsobem…Ptejte se, navštěvujte workshopy, nevysmívejte se těm, kteří nabádají k opatrnosti, a hlavně nevěřte tomu, že Vám se to stát nemůže.

České úsloví tvrdí, že těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Nepřipadá mi nic směšného na začínajícím domíkovi, který trénuje s rákoskou na polštáři, trénuje den, dva, týden... Trénuje tak dlouho, dokud nemá jistotu, že rákosku ovládá a trefí se s ní tam, kam se trefit chce. Jednak má pocit jistoty, že svůj protějšek nezmrzačí, druhak si může naplno prožít hrátku jako takovou, protože jediné, na co se musí soustředit, jsou pocity obou zúčastněných, a nerozptyluje se tím, že si hlídá míření. Stejně tak mi nepřijde směšné svazování „nanečisto“, zkoušení na polštáři či jiném neživém objektu.

Jsem si jistá, že nikdo nechce ublížit svému protějšku vědomě. Každý zvažuje rizika, která s sebou hrátka může nést. Ale vím také zcela jistě, že neznám nikoho, kdo by mohl říct, že se mu nic nepřihodilo, že na všechno byl připravený, všechno věděl. Tedy, lépe řečeno. Vím, že tím, že se o věcech a rizicích mluví a diskutuje, že se předávají zkušenosti ostatním, se výrazně snížilo množství nechtěných nehod a úrazů.

Takže milá čubko pána VDD – za mě máš palec dolů. Jestliže chceš raději nezodpovědný přístup s rizikem nehody, je to tvá věc, ale prosím, vlastně neprosím, já na tebe apeluji, nenabádej k podobnému přístupu ostatní!