Není vztah jako vztah

Vazba dvou (či více) jedinců v běžném životě se standardně nazývá vztah. Jenže jaký vztah je ten pravý? A jaký levý? A jaký že to má smysl, či po jakém bažit a o jakém snít?

Nejčastější představa jednotlivce o pojmu „vztah“, je vztah partnerský. Spojení dvou svéprávných a dospělých jedinců v užší svazek (případně v čase ústící do rodiny). Jenže co dělat, když jeden z páru má potřeby, jež druhý nejenže nesdílí, ale je jimi přímo odpuzován? Rozetnout jinak harmonický vztah a vydat se do nejistých vod hledání? Odepřít si potřebné a doufat, že to přejde? Hledat jiné kompenzace? Podvádět? Co dál dělat?

Každý jednotlivec si sám se sebou a svou morálkou musí vybojovat, jak moc chce někomu, s nímž spojil svou budoucnost, lhát, či jak moc jej podvádět. Každopádně možnosti jsou a není jich tak úplně málo.

Dobrým začátkem je udělat si inventuru sám v sobě

Co opravdu potřebuji? Co mne láká a co si chci jen zkusit? Bez čeho se naopak neobejdu? Co vyvolává úzkost či jiné nepříjemné stavy, když si to odpírám?

A pak přijde to horší…

Pokud jsem v existujícím partnerském vztahu, který hodlám nadále rozvíjet a užívat, měla by v tomto bodě přijít komunikace s protějškem. Je až s podivem jak často se stává, že spolu partneři nemluví. Nejsou výjimkou ani případy, kdy pár až po rozchodu zjistil, že to, po čem jejich duše nenaplnitelně bažily, měly celou dobu na dosah. Jen se oba ostýchali si říci. Časem pak třecí plochy zostřené nespokojeností a frustracemi rozemlely funkční spojení.

Řekněme, že komunikace proběhla leč protějšek potřeby ani zájmy nesdílí, je jisté, že pokusy se minuly účinkem – přesto naše potřeby sílí a touha je čím dál silnější…

Jaké jsou možnosti?

Vyhledat profi uvolnění – touto cestou jde mnoho zadaných, dokonce pro životní partnery bývá využití profi protějšků přijatelnější než mimopartnerský vztah. Kladem je dostupnost a relativně široký výběr, záporem fakt, že pro mnoho profi jedinců jde o stereotyp a více než duši podřizují akci úkonům dobře působícím na oko, a to vše s odstupem.

Pořídit si jednorázovou mimopartnerskou zkušenost. Jako každá bokovka může tato proběhnout tajně, i s vědomím protějšku. Rizikem je potenciální ohrožení domácí pohody, ale možným kladem je uvolnění přetlaku (podtlaku), a tedy možnost pokračovat relativně bez následků v domácí pohodě.

Pořídit si sekundární vztah – ať již jen erotický, či lidsko-erotický či jinak doplňkový. Touto cestou se vydávají mnozí. Někteří s vědomím a požehnáním partnerů, jiní v naději, že druhý vztah nepraskne, a že se inventury, služební cesty a další banality budou vhodně naskytovat pokaždé, kdy to bude třeba.

Jak už zaznělo výše, nejhorší boje v této oblasti musí každý svést sám se sebou. Někdo se řídí heslem „co oči nevidí, to srdce nebolí“ a jiní se, podobně jako pan Hrušínský, denně holí (nebo z jiného důvodu dívají do zrcadla) a potřebují se sobě dívat zpříma do očí.Ať cestou tou, či onou naše konání bude mít následky, s nimiž nám nikdo jiný nepomůže.

Rozhodnutí padlo, hledáme vztah a je vedlejší zda jednorázový, trvalý, sekundární nebo ještě jiný.

Kde?

Naprosto kdekoliv. Základem, stejně jako u jiného seznamování, je být sám sebou, rozhodně pomůže pohybovat se v lokalitách s potenciálem zvýšeného výskytu podobných zájmů.

Jsou lidé, jenž blahořečí seznamky – já osobně v nich štěstí kdysi nenašla, ale několik mě blízkých ano.Jsou lidé, kteří vsází na tematická setkání, případně na komunitní weby, jiní zase preferují chatové místnosti či spojení s dalšími koníčky. Vše je odvislé mimo mnohé jiné i od jednotlivých osobnostních rysů jedince, od jeho schopnosti zaujmout, oslovit, komunikovat…

Co byste ale nikdy neměli zapomenout je fakt, že vztah je vazba interaktivní. Není jen o tom brát ale i dávat, a opět je na každém z nás, co dáme, co dostaneme, co přijmeme a čeho se vzdáme…