Jsem úchyl a co teď?

Jsem úchyl a co teď? Kdysi bych vám řekla: „Skoč a plav“. Dnes se s Vámi podělím o pohled člověka, který poměrně nedávno prošel cestou na, které se Vy nacházíte právě teď. Plavala jsem, měla jsem asi dost štěstí, užila si, málem se utopila, nemám patent na rozum, pořád zkoumám a první, co Vám teď řeknu je: „Nádech, výdech a klid“.

Hned na úvod – teď neřešte, co na to řekne Vaše okolí. V tuto chvílí to, pokud vyloženě nechcete, nemusíte nikomu říkat. Časem přijde chvíle, kdy asi budete muset s pravdou ven, ale teď to není nutné. Možná to naopak budete chtít říct každému na potkání, ale pak zjistíte, že ne každého to zajímá. Že společnost není až tak konzervativní a že to opravdu není událost roku. Zkuste to nenaservírovat prarodičům k snídani. Je velmi pravděpodobné, že manželku moc nepotěšíte, když na večeři v restauraci přijdete v latexovém catsuitu. Prošla jsem tím a: nádech, výdech a klid.

I když Vás nové touhy mohou děsit, nestrkejte hlavu do písku v naději, že to přejde. Nepřejde to, jen to odsunete. Zvířátko se znovu probudí, ale vy už budete starší a začátky budou o to těžší. Nevzdávejte se toho malého úchyla v sobě. Uvědomte si, že to ve Vás vždy bylo, tušili jste to, patří to k Vám, a tedy to zvládnete. Jste to pořád Vy, dokonce víc Vy než včera, když Váš život byl dle společenských norem normální.

V první řadě zkoumejte své tužby. A ne, nemám tím na mysli, že budete pobíhat kolem s rákoskou a chtít plácnout každý hezký zadeček, který uvidíte. A rozhodně tím nemyslím, že se pokloníte před první velikou „dominou“ nebo „dominantem“, který Vám řekne: „Klekni a popros, čubko!“. Budete to chtít udělat, možná to i uděláte. Až Vám ta křehká bytost s dokonalým zadečkem jednu vrazí, tak si uvědomíte, že věci nejsou vždy takové, jaké se zdají být, a před Vámi je dlouhá cesta.

Teorie je nudná, ale na začátku si zkuste přečíst pár textů. Několik námi vybraných najdete i v jiné kategorii. Před Vámi po této cestě šlo hodně lidí a jejich zkušenosti v začátcích Vám mohou pomoct. Zakopnutí se stejně nevyhnete, natlučete si a to opakovaně, bude to bolet, ale není nutné hned mít otevřenou zlomeninu místo drobných oděrek.

Není správná nebo špatná cesta, je jen Vaše cesta. Jste na začátku. Jste masochista? Budete se divit, až se někde na cestě octnete v roli toho, kdo drží bičík a cítí uspokojení. Nebo naopak ten drsný pán si nechá naplácat a přijde na kus masochismu v sobě. Nechci věci komplikovat hned na začátku, ale berte to jako náznak, že cesta není přímá. Často zabloudíte a co je nejdůležitější: cesta tím nekončí. Jsou hranice, které posunete. Z Vašeho „Tak toto nikdy ne!“ se stane „Ještě, prosíííím.“.

Po této cestě se jde lépe, pokud na ní nebudete sami. Teď mluvím především o lidech podobné orientace, kteří už něco prožili a dokážou dobře poradit. Zkuste navštívit nějaký z chatovacích serverů, kde můžete poznat podobně zaměřené lidi. Až se porozhlídnete, můžete potkat dost lidí ochotných si s Vámi promluvit a případně se seznámit s partnerem.

Nejsem velkým zastáncem seznamování se na internetu, navíc výběr partnera v BDSM je zvláštní kapitolou, a my se tomu budeme věnovat jindy. Ale ani teď si neodpustím důrazné varování: nikdy nechoďte s někým, koho neznáte. Nabídky se mohou zdát lákavé, ale uvědomte si, že člověka, který Vám slibuje modré z nebe, neznáte. Nedělejte nic, co nechcete, a dobře si promyslete, zda to co chcete – chcete opravdu. Internet můžete brát i jako seznamku, ale pro začátek je to především místo, kde můžete najít nové známé. V případě, že žijete v Praze, můžete také zajít na pravidelně konané „kecací srazy“ a poznat „pistáciovou komunitu“.

A na konec přece jen: Skočte a plavte! Nezapomeňte se občas nadechnout a rozhlédnout se kolem, ale skočte určitě. Stojí to za to.

Autorka článku se rozhodla opustit redakci