Zamyšlení nad životem s BDSM

Existuje několik možných cest, jak žít s BDSM. Každá má svoje výhody a nevýhody a ne každá vyhovuje konkrétním osobám. Na co je při dalším čtení především třeba myslet? Lidé si rádi hrají.

Článek s laskavým svolenim autora Waco převzat ze serveru ds-life.cz.

Nejjednodušším BDSM vyžitím je nahodilá scénka. Jedno, zda se stálým partnerem či pokaždé s jiným. Obvykle po dohodě na místě, času a námětu či přímo scénáři průběhu se do sebe osoby pustí v rámci předem dohodnutých mantinelů a pravidel pro BDSM obecných a pravidel obvyklých pro takové téma scénky (výcvik zvířete/otroka/o­trokyně, středověký/novověký výslech, východní svazování a západní znehybňování, klinik, škola, baby a nespočet dalších). Nazývám ji nahodilou, protože kromě potřebné bezpečnostní schůzky v neutrálním veřejném prostředí, nutné k seznámení aktérů a případné přípravy rekvizit, ošacení a místa konání jí nic nepředchází ani na ni nic nemusí navazovat. Takové scénkování je součástí i dalších bodů. Klasická náhodná scénka je zpravidla velmi intenzivní, a protože je zpravidla časově omezená, vyznačuje se rovněž velmi rychlým zahájením a relativně prudkým průběhem. Aktéři se v ní nijak citově neangažují a soustředí se zejména na pocitový prožitek. Zcela v duchu hesla „kašlu vám na city, lepší jsou pocity.“ Málokdy z takových scének mají vzniknout déletrvající závazky, pokud pominu následky typu „mám tě na videu/fotkách a budu tě vydírat.“ Proto zde aktéři vystupují jako bytosti co se sešly, udělaly si radost a zase se rozešly.

Náročnější formou vyžití v této oblasti je například víkendové setkání. Zde je nutný jakýsi jednotící prvek, protože lidé zpravidla nevydrží dvoudenní svázání. Taktéž fyziologické potřeby obvykle vyžadují jisté přizpůsobení hry. Aktéři se zpravidla dohodnou na nějakém jednotícím tématu (viz výše) a nic jim nebrání kolísat v intenzitě scénky dle aktuálních možností a schopností. Zde docházívá k polarizaci na „D“ a „S“ stranu a hrozí nebezpečí citového vzplanutí i třeba jednostranného. A to včetně případných zklamání. Toto riziko si musí každý uvědomovat.

Za velmi náročnou již lze považovat formu více takových víkendů s jedním partnerem, kdy zákonitě musí dojít ke vzniku určitých citových vazeb, které je pak nutno postupně uvolňovat. Obvykle pak partneři komunikují i mimo prostředí „scénkoviště“ a dobu scénky, dnes obvykle pomocí SMS či emailu a chatu podobně, jako komunikovali v rámci scénky. Toto již lze považovat za dlouhodobější D/s vztah takto zformované dvojice.

Pokud se týče asi nejkomplexnější a nejzáludnější formy, označované asi nejpřesněji jako 24/7, česky asi trvalý vztah, je to situace popsatelná slovy „mám to doma“, „žiji v tom.“ Zde je BDSM trvalou součástí komunikace, myšlení a jednání, byť v latentní podobě. Navenek se projevuje u někoho nenápadnými symboly, gesty a slovními obraty, pro většinu symbolickým či reálným obojkem, odznakem, tetováním, percingem, pouty, karabinou, stopami po včerejším bití a tak dál. Ty symboly nemusí být zvenčí viditelné, ale jsou přítomny v myslích jejich nositelů jako vzpomínka na toho druhého, na krásné společné zážitky, kdy oba dávali ze sebe to nejlepší pro potěšení toho druhého. A to je ta nejsilnější citová vazba mezi partnery.

Lidé při povrchním náhledu často směšují D/s či 24/7 vztah s ponižováním. Pokud k něčemu takovému dochází, smí k tomu docházet jen v rámci případné scénky a po dohodě, stejně jako u náhodných scének. Jinak podtrhuji, že jde o normální fungování dvou víceméně samostatných a svobodných bytostí.

Jak vůbec k citovému provázání dojde?

V D/S vztahu dochází při rozdělování rolí ke dvěma věcem:

  • Submisiv vědomě a dobrovolně předává svoji suverenitu do rukou dominanta.
  • Dominant přebírá závazek povinnosti rozhodovat a zodpovědnost za oba v míře jemu předané suverenity.

Teprve potom lze hovořit o vztahu na D/s základu. O míru předání a převzetí se nepřetlačují a nepřou, prostě si ji jednorázově řeknou a pak podle potřeby bez nátlaku z jedné nebo druhé strany upřesňují.

To, co se odehrává ve vztahu mezi „D“ a jeho „S“ je ještě intenzivnější, než vůbec lze slovy popsat. Jako každý vztah je i tento založen na důvěře a zodpovědnosti. Prožitek z té důvěry je dále zesílen rituály odevzdávání a přijímání, průvodní symbolikou a také, na co je málokdo připraven, oboustrannou zodpovědností a vůlí přijmout závazek i trest v případě jeho nedodržení. To je koření i kultivace vztahu jinde jen obtížně dosažitelná. Proto je to vše mnohem silnější.

Jak dojde k odevzdání a přijetí?

V podstatě je to stejné pro scénku i pro 24/7. Partneři si vyjasní napřed sami sobě a pak jeden druhému, co od sebe a od druhého očekávají a co mohou nabídnout. A pak následuje spouštěč, kterým se role rozdělí. Může to být celý půldenní rituál nebo jen jedna věta typu „tak jedem.“

Většina názorů a postupů uvažuje o něčem, jako je symbol stavu. Spektrum je široké a zahrnuje například nahotu, nějaké konkrétní oblečení, obojek, prsten, náušnici či celý kostým.

Jaká je míra podřízení?

Jakou si oba navzájem povolí a dohodnou. Jiná je u krátkodobé scénky a jiná u 24/7, kdy ani jeden nezdědil zlatý důl. U někoho je to třeba 99:1 a u někoho třeba 51:49. Za rozumné bych viděl něco kolem 70:30.

Co výše uvedené rozhodně neznamená? Že by „D“ měl naprosto absolutní kontrolu a „S“ byl jen kusem hadru na zem. Zejména při náhodné scénce, kdy se oba v podstatě neznají a nemohou posoudit, jak porozuměli představám toho druhého o průběhu scénky, musí existovat možnost okamžitého zastavení akce. Takzvaná stopka – safeword. Jedni, co se považují za fajnšmekry tvrdí, že je to pro slabochy, jiní fajnšmekři si dokonce dohadují i slova pro přidání a ubrání na rychlosti či intenzitě. Je jasné, že takové signály dává „ten dole“, zatímco asi nebude pochyb, že i „ten nahoře“ smí scénku zastavit v případě, že má obavu o její zvládnutí či bezpečnost obou.

Pokud se taková scénka nepovede či je předčasně přerušena, rozhodně jsou oba povinni uvědomit si, jak došlo k tomu zastavení a proč, aby si mohli vzájemně věcně vyměnit názory a dojít k případnému poznání, že se to nemohlo podařit, nebo že to po odstranění problémů mohou příště zkusit znovu.

Kdo je tedy dominant a kdo submisiv?

Byl bych rád, aby z výše uvedeného logicky vyplynulo, že dominant není romantickou představou vysokého tmavovlasého muže s uhrančivýma očima, který rozkazuje pouhou silou pohledu někomu, kdo si nechce nechat přikazovat. Rovněž to není vulgární psychopat, který někde sbalí nějakou chudinku, oblbne ji sladkými řečmi, odvleče ji do svého doupěte a tam ji nekonsensuálně trýzní. Je to tedy člověk z masa a kostí, s ujasněnou představou, schopný naslouchat a prostý jakékoliv snahy někoho násilím či manipulací ovládnout proti jeho vůli.

Stejně tak submisiv není osoba ochotná nechat sebou manipulovat za každou cenu, bez jakéhokoliv vlastního názoru, bez vůle a schopnosti jej prosadit. Je to bezesporu osobnost hodná obdivu za to, že má ke svému dominantovi tu důvěru, že se nechá dobrovolně omezit do dohodnutých pravidel své role a tolik zodpovědnosti, aby se jimi řídila.

A ponaučení na závěr?

Na té „D“ straně vodítka to často není až taková legrace. Dá se to dokumentovat například na mottu tohoto týdne na www.eleferno.cz a jeho „lepší“ ilustrační fotografii.

Já teď jdu vzít košík těch symbolů strašného submisivního ponížení mojí partnerky – gumových míčků z oddělení dětských hraček a jdu je rozházet po podlaze. Moje malé zvířátko už se moc těší, až je bude smět posbírat. A mým velkým potěšením bude právě ta její čistá radost z této hry.