Lady Nuf

Příjemná rusovláska, slyšící na oslovení Ňuf nebo Ňufinka. Poprvé se mezi úchyly objevila v devadesátých letech minulého století. Tvrdí o sobě, že je zlá a žere malé děti, a kdo ji nezná, ten jí to díky jejímu chování, budícímu přirozený respekt, i rád uvěří. Kdo ji zná blíž, ten se tomu jen zasměje, protože ví, že to není pravda.

Ahoj,
Známe se tak dlouho, že říct počet let by nebylo slušné, protože by to příliš vypovídalo o našem věku. Přemýšlím na co se Tě zeptat, co se o Tobě moc neví, co veřejně ještě nezaznělo.

Vzpomeneš si ještě na dobu, kdy ses prvně objevila mezi úchyly? Jaké byly pocity z lidí, ze sebe sama?

Zajisté, že vzpomenu, některá poprvé včetně prvních krůčků se do paměti vryjí navěky. Po první zkušenosti zprostředkované tehdejším takříkajíc „kamarádem s benefity“, jsem propátrala prapředky dnešních chapadel internetových vědomostí, a našla pár svérázů v konf. skupinách a mezi jinými zájmovými kruhy. Lidé se hodně báli, že se to na ně poví, paranoia vládla srazům i komunikaci. Oslovit kohokoliv křestním jménem byl pomalu zločin proti lidskosti. Kdo žil online i mimo tyto kruhy, měl často 2 oddělené identity a striktně schovával své zájmy před kýmkoliv z běžného světa. Pocity ze sebe sama se vyvíjely tak, jak jsem poznávala hloubku a šíři své jinakosti. Často se diametrálně měnily – dalo by se to přirovnat k slušně bláznivé horské dráze a rozhodně se mi ne všechny momenty líbily… Jako osoba s poměrně striktní vnitřní morálkou a nároky na okolí i sebe, jsem dlouhý čas přijímala různé své potřeby a následně trávila nálož šoku z reálných rozporů mezi tím, co bych chtěla a co potřebuji, a tím, co jsem tehdy považovala za dobré a správné.

Bylo ve Tvém životě období, kdy jsi s tím chtěla skončit a být „normální“ anebo jsi byla od začátku smířená s tím, že to nejde?

Jak už jsem se zmínila, rozhodně nešlo o hladký, sluníčkový start. Chuť všeho nechat, zapomenout, nepotřebovat a nechtít, jsem za ty dlouhé roky měla několikrát. Nejprve mne trápilo nepochopení partnera a osob, jež jsem považovala za blízké. V pozdějších letech jsem bojovala i se spojitostí potřeb nekompatibilních s partnery těch časových úseků, a v neposlední řadě i se svou bisexualitou. Dnes se tomu jen směji a s pochopením pozoruji služebně mladší kamarády v jejich nelehkém boji – pokud se ptají, ráda s nimi situaci proberu, leč některé zkušenosti přenosné nejsou. Neoddiskutovatelným faktem je, že jak léta plynou, valná většina těch, kdož „odešli“, je dávno zpět…

Jsi jednou z těch, která se svým zaměřením šla ven a Tvé okolí ví, že jsi trochu jiná. Způsobilo ti to někdy nějaké problém ať už v okruhu přátel anebo v zaměstnání?

Velikost problémů je značně subjektivní záležitostí, měnící se nejen s okolnostmi, ale i důsledky v čase. Ačkoliv jsem na počátku příliš pochopení nepotkala, reálná složitost situace bývá výrazně démonizována oproti skutečnosti. Například komplikaci v zaměstnání jsem pocítila až poměrně nedávno, a to ještě jen v podobě chabého pokusu vydírat známou skutečností. To vše i přes fakt, že během let můj obličej na občany hleděl z vícero médií a profesně se dám označit za úspěšnou.

Kdybys, čistě hypoteticky, byla sama a nežila v partnerském vztahu, zvažovala bys případně i vanilkového partnera? Myslíš, že může takový vztah fungovat či bys raději hledala cíleně mezi úchyly?

Pokud bych se dostala do situace, v níž bych hledala nové partnerské vazby, prioritně bych se rozhlížela mezi našinci. Některé své potřeby jsem přijala, a zkrátka nemám žádnou chuť absolvovat další z rozhovorů uváděných větou „Miláčku, víš, jsem trochu jiná…“. Na stranu druhou, pokud by přišlo souznění a vřelý cit s osobou mimo, pak za předpokladu nebránění mi v udržení duševní rovnováhy a uspokojování potřeb, např. mimo-vztahovou formou (klidně i v neerotické podobě), a po nastavení všestranně akceptovaných pravidel, neříkám rovnou NIKDY. Jen takovou možnost dnes vidím jako silně nepravděpodobnou.

Je podle Tebe vanilkový vztah stejný jako D/s vztah anebo se liší? Pokud ano, kde vnímáš zásadní rozdíl?

Každý vztah – zcela bez ohledu na preference a priority je originálem, slovíčka/neslovíčka. Tyto vztahy se různí jen souborem preferované zábavy a některými specifiky v přístupech k problematikám a jejich řešení. Nemyslím, že je třeba zde popisovat rozdíly mezi brokolicí a květákem

I úchylové mají potřeby se množit, mít děti. Myslíš si, že je nutné to před nimi tajit a lhát jim ve chvíli, kdy se něco utajit nepovede anebo je lepší jim v malých dávkách a rozumné míře pomalu odkrývat obzory?

Sexualita je zcela přirozená záležitost a jsem přesvědčena o tom, že veškeré informace sexuality se týkající, by se měly dětem dávkovat v množství a formě úměrné věku a zralosti konkrétních jednotlivců. Považuji za chybné jak úzkostlivé tajnůstkářství, tak i jakýkoliv opačný extrém ohrožující jak dítě samotné, tak potenciálně i jeho pozici ve skupinách vrstevníků.

Poslední dobou slýchám názor, že se z BDSM stala módní záležitost. Je tomu skutečně tak anebo je jen dnešní generace otevřenější a přístupnější?

Módnost a tzv. „sociálnost“ jakýchkoliv témat je bolestí během času postihující snad všechny myslitelné skupiny lidí. Osobně si myslím, že BDSM, respektive některé jeho aspekty, ovlivňovaly společnost nejvíce zhruba před 5 lety spolu s masivním rozšířením přístupu k internetu v koncových domácnostech, a boomem „pipi“ a „geroy“ časopisů druhu Maxim či Cosmopolitan. Dnes se určité mikrobouře v relativně nudných vlnách IN stylů tu a tam zjeví jen coby reakce na „senzaci“ probíhající v médiích, a vše v podstatě ihned utichá, je překryto trendem dalším

Co úchylové a tolerance? Jsou podle Tebe tolerantnější než ostatní právě proto, že chtějí od svého okolí respekt sami?

Je to velmi smutné, ale ačkoliv bych očekávala pochopení a schopnost vcítění se, nejsou rozdíly v podstatě žádné. Pokud nějaké přijdou, vychází z nich našinci spíše jako ti méně otevření a více hysteričtí.

Co pro Tebe osobně je BDSM? Relax, sexuální aktivita, způsob myšlení či styl života?

Zákeřná otázka. :-) Jsou to 4 písmenka snažící se definovat určitý soubor potřeb a směřování lidí, s nimiž jsem ochotna a schopna v jisté míře se ztotožnit. Nikdy jsem si nepotrpěla na škatulky, navíc zřetelně vnímám i svůj nemalý vývoj, rozvoj a opouštění slepých cest tak, jak roky plynou, a proto nemám jednovětou odpověď. Je to zkratka zahrnující široké, ale směrem podobné zájmy. Jsem to svým způsobem já, umožňuje mi to velmi zkráceně naznačit, jakým směrem se ubírají mé vnitřní postoje a cesty. Z Tebou nabízených možností je to určitou měrou vše a pro každého se ty poměry nejspíš budou různit.

Každý z nás se v průběhu života mění a vyvíjí. Kdybys dnes stála znovu na začátku a měla možnost se svobodně rozhodnout, jestli budeš či nebudeš úchyl (kdyby to teoreticky bylo možné)… byla by tvou volbou vanilka nebo bys nechala vše tak, jak to je?

Těch „kdyby“ a hypotéz je poněkud moc, ale budiž. Faktem je, že bych možná změnila některé historické postupy a reakce, ale jiná bych být nechtěla – nevím, zda by to bylo lepší, či horší. Zkrátka život rozdal tyto karty, já je vzala a hraju.