Liina

Sympatická dáma, kterou rozhodně v davu nepřehlédnete, protože kde se kuje nějaká legrace, tam nechybí. Poprvé se mezi úchyly objevila v polovině devadesátých let minulého století, nejčastěji je její jméno spojováno se srazy v brněnském Eliotu.

Ahoj,
známe se už tolik let, že se obávám, že bych na většinu otázek byla schopná odpovědět za Tebe. Nicméně Tě poprosím, aby ses našim čtenářům kousek poodhalila a prozradila něco málo o tom, jak jsi svou úchylku a věci kolem ní vnímala a vnímáš Ty sama. Vzpomeneš si ještě na dobu, kdy ses prvně objevila mezi úchyly? Jaké byly pocity z lidí, ze sebe sama?

V době, kdy jsem se mezi úchyly dostala, už jsem byla sama ze sebe docela v pohodě, horší to bylo před tím, to jsem se rozhodovala, jestli budu úchyl, nebo alkoholik a jednu doby jsem byla obojí... A z lidí byly pocity všelijaké, vlastně jsem z nich byla docela paf a pořádně jsem nevěděla jak se k nim chovat. Většina jich byla o hromadu starší než já, nebylo jich zase tolik a slovo „úchyl“ se tenkrát ještě nenosilo. To byly ještě předinternetovské časy a já byla hodně, hodně mlaďoučká. Ale ty se asi ptáš na internetovou éru a lidi, co se začali setkávat po kontaktu právě na síti, že? Tak já osobně žádný problém neměla. Jsem extrovert a hodně otevřená a lidi byli většinou na oplátku otevření ke mně – mezi lidmi mi bylo fajn vždycky a je mi fuk, jestli jsou to úchylové, nebo filatelisti. Právě z té doby mám nejvíc přátel a rozhodně nás nespojuje jenom stejné sexuální zaměření.

Bylo ve Tvém životě období, kdy jsi s tím chtěla skončit a být „normální“ anebo jsi byla od začátku smířená s tím, že to nejde?

Jasně, že bylo. Jsem se zamilovala, a najednou měla pocit, že to už nepotřebuju. Přesvědčila jsem sama sebe, že všechno kolem BDSM vlastně patřilo k mladistvému řádění a teď se zklidním, usadím a budu matka od rodiny. Vydrželo mi to asi dva roky a dnes to považuju za největší chybu svého života, kterou ale odnesl někdo jiný.

Ví tvoje okolí o tvé úchylce? Svěřila ses někomu z rodiny, z přátel mimo okruh komunity či někomu v zaměstnání? Způsobilo ti to někdy nějaké problémy?

p>Jediný, komu jsem to zatajila, je maminka a jediný, kdo to „odmítl pochopit“ byl můj manžel. Jinak se tím netajím. Nikomu to nevěším na nos, ale na pusu si pozor nedávám, a pokud někdo pojme podezření a zeptá se, drze se přiznám. :) Takže to ví kamarádi, kolegové, někteří obchodní partneři, část rodiny… Nikdy jsem s tím žádný problém neměla, ale myslím, že jsou profese, kde by to asi nebylo vhodné prezentovat…

Kdybys čistě hypoteticky byla sama a nežila v partnerském vztahu, zvažovala bys případně i vanilkového partnera? Myslíš si, že může takový vztah fungovat, či bys raději hledala cíleně mezi úchyly?

Vanilkového partnera nikdy více. Takže bych hledala buď mezi úchyly, nebo někoho hravého, kdo by se zouchylnit dal. :)

Je podle Tebe vanilkový vztah stejný jako D/s vztah anebo se liší? Pokud ano, kde vnímáš zásadní rozdíl?

Tak já si v první řadě myslím, že každý vztah je dominantně-submisivní. :) V každém vztahu je někdo dominantnější a někdo submisivnější, jen si to většinou moc neuvědomují a ten sex tam taky vypadá trochu jinak. D/s je o předání moci. I třeba dočasném, ale o naprosto vědomém a dobrovolném, předání moci a podrobení se. Takže ten základní rozdíl vidím v té dobrovolnosti, uvědomělosti a v tom, že partneři svůj vztah za D/s prohlásí.
Ale ještě něco bych chtěla dodat - já D/s vnímám jako určitou nástavbu nad vztahem. Představ si skříň a na ní nahoře nástavec. Ten nástavec té skříni přidává další rozměr, prostě něco navíc, ale pokud pod ním nebude bytelná skříň, tak spadne a rozbije se. Pokud ho postavíš rovnou na zem, není to už nástavec, ale... třeba botník. Takže další rozdíl vidím v tom, že vztah bez D/s dlouhodobě fungovat může, ale dlouhodobé D/s bez vztahu ne! Ať už jde o vztah partnerský, milenecký, přátelský – bez toho oboustranně naplňující D/s prostě nevyrobíš.

I úchylové mají potřeby se množit, mít děti. Myslíš si, že je nutné to před nimi tajit a lhát jim ve chvíli, kdy se něco utajit nepovede, anebo je lepší jim v malých dávkách a rozumné míře pomalu odkrývat obzory?

Podívej, já si myslím, že děti nejsou blbé a pokud se už něco provalí, třeba když zvídavé dítko špioní co přinese ježíšek a najde nějakou zcela jasnou hračku, tak opatrně a přiměřeně věku připustit, že i máma s tátou si umí hrát… Není nutno mluvit hned o sexu a používat zkratku BDSM. Ale musíme si uvědomit, že takové věci, jako pouta, důtky a podobně, jsou dnes běžnými rekvizitami v reklamách a časopisech, a pokud si to už někdo nedokáže uhlídat, tak méně škod napáchá rodič, který citlivě podá nějakou informaci, než záškolák od sousedů, který si na záchodě listuj pornočasákem staršího bráchy.
Stejně tak by bylo naivní si myslet, že o existenci sadomasochismu se děti dozví až s úderem zletilosti, takže se klidně může stát, že pubertální potomek sice doma nic nenajde, ale stejně přijde s dotazem. Opět není nutno líčit, jak maminka pravidelně bičuje tatínka, ale zase bude rozumnější podat nějakou přiměřenou a příčetnou informaci. Konečně – kdo ví, proč se dítko ptá, geny jsou geny a třeba je právě v té chvíli pro něj taková příčetná informace ta nejdůležitější věc na světě. :)
A ano, ta mladá zrzavá ouchylka, co se mnou byla minule v Atelieru, JE moje dcera. Poslední dobou slýchám názor, že se z BDSM stala módní záležitost. Je tomu skutečně tak, anebo je jen dnešní generace otevřenější a přístupnější?

Obojí. Navíc informace vládnou světem, nejrůznější proprietky dneska koupíš pomalu i v supermarketu, na každém serveru pro ženy, nebo muže jsou články na téma „sex stokrát jinak“, tak si to prostě lidi chtějí zkusit. Někdo to jen zkusí, někdo o tom jen kecá, někoho to chytne, někdo ne. Každému co jeho jest.

Co úchylové a tolerance? Jsou podle Tebe tolerantnější než ostatní právě proto, že chtějí od svého okolí respekt sami?

To nezáleží na tom, jestli je někdo úchyl nebo ne… Znám dost vanilek daleko tolerantnějších, než někteří úchylové… Fakt je to kus od kusu, bez ohledu na zaměření.

Co pro Tebe znamená BDSM? Relax, sexuální aktivitu, způsob myšlení či styl života?

BDSM je mojí součástí. Jednou kostkou ze skládačky a jedna kostka neznamená nic. Teprve až všechny kostky poskládáš, dostaneš něco, celek, mě. BDSM není způsob myšlení, ani styl života, ale není to jen sexuální aktivita, nebo relax. Já říkávám, že BDSM je můj způsob lásky. :)

Každý z nás se v průběhu života mění a vyvíjí. Kdybys dnes stála znovu na začátku a měla možnost se svobodně rozhodnout, jestli budeš či nebudeš úchyl (kdyby to teoreticky bylo možné)… byla by Tvou volbou vanilka, nebo bys nechala vše jak je?

Jsem-li úchylem, necítím se být ani víc, ani míň než vanilky. Ale kdybych měla volbu a mohla znovu – tak znovu a lépe. :) Úchyl!