Ohlédnutí za 2. Zajíc party

Druhá Zajíc párty je za námi, náš web se skutečně rozběhnul, my teď sedíme a bilancujeme úspěchy a hluchá místa celé akce a pomalu začínáme plánovat akci další.

Vracím se v myšlenkách k pátečnímu večeru, který za sebe hodnotím jako velice povedený. Tabron se povedlo dát dohromady tým lidí, z nichž větší část už patří mezi komunitní “fosilie”, ale pořád jim zůstává nadšení pro věc a mají chuť všechno to,co za léta pobrali od starších, předávat dál.

A že tentokrát skutečně bylo předávat komu. Více než čtyřicet nováčků, lačných informací, zájmu o vše nové a s chutí si něco vyzkoušet,s pořebou popovídat si, srovnat si v hlavě načtené informace a porovnat je se zkušenostmi ze života.

Mě ta akce donutila trochu zavzpomínat. Na začátky svoje, některých dalších, kteří přišli zároveň se mnou a nebo chvilku po mně. Byli jsme stejně nadšení a zvědaví, ale v něčem jsme byli jiní. Začínali jsme v době, kdy se o BDSM ještě jen šeptalo, kdy jsme se báli, že nás někdo odhalí a pozná. Měli jsme utajené, jen pro úchylné účely vytvořené identity, scházeli jsme se v restauracích a

důsledně se oslovovali přezdívkami, jen aby náhodou někdo nezjistil, co že jsme to za úchyly. Život civilní a život úchylný jsme velmi důsledně oddělovali. V našich poštách kolovaly odkazy na zahraniční weby, na diskuzní servery, na výrobce hraček, na lidi, kteří jsou schopní udělat něco doma na koleně a podělit se o

zkušenosti. A všichni společně jsme byli lehce partanoidní. Trvalo nám nějakou dobu než nám došlo, že ve skutečnosti je jednak našemu okolí úplně jedno co provádíme v ložnici a druhak to skutečně nemáme napsáno na čele a tudíž není třeba být tajemný jako hrad v Karpatech.

Dnešní zajíci, všichni bohové Panteonu budiž pochváleni, tímhle už naštěstí procházet nemusí. Doba se trochu hnula, z BDSM se na chvíli stala módní záležitost a když tahkle vlna zase pominula, byla už v povědomí lidí zahnízděná informace, že jsme jen “divný”, ale ne nebezpeční.

Informací je dnes mnoho, jsou snadno dostupné, začínající úchyl nemusí řešit kde koupit provaz na bondage, kde sehnat kožená pouta či jestli se dá někde koupit rákoska. Všemocný strýček Google to na něj vyplivne v pár vteřinách.

Ale přeci zůstává něco, co stejně jako dřív i dnes musí vyřešit každý nováček sám. Přijmout sám sebe. Nebát se svých pocitů a myšlenek, neděsit se toho, že je možná v něčem jiný.Parta ,která se sešla na poslední Zajíc párty byla v tomto směru až překvapivě v pohodě. Neměla jsem možnost mluvit úplně se všemi, ale ti, se kterými jsem mluvila, ti se jevili sami se sebou srovnaní. Nezaregistrovala jsem žádnou děsně drsnou začínající dominu, která by si potřebovala dodávat odvahu a sebevědomí, nevšimla jsem si ani žádného subíka, který by se cíleně choval jako idiot v dobré víře, že tak je to správné a tak se to od něj očekává.

Shrnuto a podtrženo: děkuji tímto všem bezejmenným Milkovům, Altairům a Wacům, kteří pomohli mně, když jsem začínala. Děkuji zcela konkrétnímu Milkovovi, Altairovi,Nufince i dalším, že se těm nováčkům s nadšením věnují i po letech.

A prosím vás, kteří jste dnes mladí a nadšení zajíci: vzpomňte si za pár let na své začátky a pokud to bude ve vašich silách, předejte zkušenosti svoje dalším mladým, kteří přijdou zase po vás.