Mýty vs. realita

V BDSM+ vztazích, stejně jako v každé jiné oblasti lidského žití a zájmů, koluje nemálo různě od reality odtržených mýtů a pověstí. Valná většina z nich pochází z různých pokusů dogmatizovat oblast tak rozmanitou a složitou jako jsou vztahy mezi jedinci lidské populace, nemálo má na svědomí zacyklený kruh tvořený dostatečně hlasitými jedinci, kteří si kompenzují své nedostatky či nejistoty tím, že utloukají opatrně tápající nováčky horou křiku ve snaze cítit se většími, než ve skutečnosti jsou.

Čistě teoreticky. Každému je možné přisoudit jednu ze 4 základních rolí (poloh) v BDSM+ vztazích – dominantní (D), submisivní (S), sadistická (SA) a masochistická (MA) z nichž D a S kralují především v psychičnu zatímco SA a MA směřují spíše k potěchám tělesným. Teorie v čase připustila existenci kompromisů a změn označovanou nejčastěji jako switch / přepínající (P).

I přes poněkud nedostatečně celistvé údaje pro vznik fundované analýzy se dá říci, že v každém jedinci se jednotlivé složky vyskytují určitou měrou (byť limitně se blížící k nule) a různě silné a ztřeštěné kombinace nejsou žádnou výjimkou. Stejně tak je časté (i když ne nutné), že poloha cítěná vůči jedinci X je diametrálně různá k poloze vůči osobě Y – zkrátka a dobře vztah každých 2 jedinců je unikátním. Jediné o co se dá trochu opřít je soubor určitých osobních preferencí.

Podívejme se alespoň na některé nejrozšířenější mýty:

Mýtus první

Každý má předem určenu životní roli a ta určuje jeho osobní hodnotu. Každé D si zasluhuje neomezenou úctu a každé S je zrozeno pro službu kdekomu. Součástí běžného života a tím i vztahů s dalšími jedinci je široká škála pocitů z oblasti úcty a respektu. Jen fakt, že se někdo navlékne do oblečku, jenž může stimulovat, případně že sehraje scénku z tajných snů, z nichž se dech zrychlí a tepová frekvence stoupá, ještě o tomto neříká vůbec nic. Ať je poloha vystihující konkrétního jedince jakákoliv, nijak to nevypovídá o jeho osobnosti, a už vůbec ne o její kvalitě. Sebedrsnější D pokud bude dlouho sám, a nebude k sobě mít adekvátní protějšek, postupně propadne chmurám a trudomyslným stavům. Sebevěrnější S časem bude od životního partnera požadovat podporu svého osobnostního rozvoje a tak dle míry vlastní sebeúcty dříve či později sám nazná, kdy je čas vyměnit namyšlené individum, které ho z titulu jakési role sráží do prachu a bláta, za někoho jiného.

Mýtus druhý

Role profesní je přesným opakem role intimní. Aneb — klišé ředitel koncernu jako hadr pod podpatkem dominy. K tomu lze dodat jen to, že byť jsou jedinci ventilující vysokou osobnostní zátěž třeba vypnutím pod rákoskou, stejně tolik může být jedinců dostatečně osobnostně silných a čerpajících například z pěstitelství bonsaí.

Mýtus třetí

Masochistovi činí potěšení jakákoliv bolest. Překvapivě i masochisté (převážně) nesnáší zvuk zubařské vrtačky a ukopnutý palec jim nezpůsobuje orgasmus. Mají potřeby. Nemění se na balíky masa a nervových zakončení.

Mýtus čtvrtý

Každý vydrží stále stejně nebo se jeho preference jen stupňují. I silně masochistický jedinec může mít zkrátka špatný den a po první ráně se jeho duše rozsype jak domek z karet, stejně jako hustokrutopřísný dominant po několika probdělých nocích nad nemocným potomkem psychicky těžko uřídí sám sebe, natož aby oddirigoval někoho dalšího.

Mýtus pátý, 24/7

Byť tento prvek je častým obsahem populárních fantazií a představ, a dokonce lze tento realizovat v časově omezeném úseku, je u svéprávných a nenarušených jedinců nemožné tento model trvale provozovat v běžném dnešním životě. Každý byť S jedinec alespoň někdy něco rozhodne, zajistí nebo zastřeší, stejně jako není v silách jednoho jedince organizovat naprosto každý detail bytí nejméně 2 jedinců. Nesmyslnost podobných vizí je tím zjevnější, čím více se nad detaily podobné existence zamyslíme.

Mýtus šestý

Budu normální. Pomineme-li diskutabilní hodnotu definice normálnosti, vyskytuje se podobné předsevzetí v životě většiny BDSM+ lidí, kterým se z nějakého důvodu často krátkodobě nedaří realizovat své potřeby, nebo je skloubit s dalšími životními vztahy či skutečnostmi. Mnozí postupně zahodí hračky, vymažou kontakty. A to vše jen aby si je jejich potřeby dříve či později opět našly. Je to stejně reálné jako možnost, že běžný heterosexuální muž sám sobě vnutí akceptaci erotického zaměření se na hladová lvíčátka.

Mýtus sedmý

Vyléčím se. Tak jako je nesmysl lék druhu GAYkomplex či HETEralgin, stejně tak nelze medikamenty či terapií změnit preference druhu BDSM+. Je možné, že se potřeby časem budou kompenzovat jinými zdroji. Je možné, že se člověk vyvine a posune k jiným preferencím. Ale není známa léčba, jenž by smazala přitažlivost bolesti pro masochistu nebo síly a moci pro dominanta. Ostatně proč také? I „jiný“ jedinec může být jedinec šťastný a spokojený.